Běhací diktát VS 3 A

Žáci třídy VS 3 A absolvovali hodinu literatury netradičním způsobem – běhacím diktátem na báseň Tlachapoud z Alenky v říši divů. Rozděleni do dvou týmů soupeřili o to, kdo rychleji a přesněji přepíše tuto slavnou ukázku nonsensové poezie. Že to nebude jednoduché, jim bylo jasné už od prvních veršů plných záhadných výrazů jako "jezeleni", "tesknoskuhravě" nebo "vetchaří hadroušci". Paměť a smysl pro absurditu dostaly pořádně zabrat.

Tato forma poezie, známá jako nonsensová, má kořeny ve viktoriánské Anglii a její hlavní představitelé, jako právě Lewis Carroll a Edward Lear, si libovali ve vytváření fantazijních a nesmyslných světů. Ve svých dílech pracovali s podivnými slovy, která se často zdála být náhodně složená, ale přitom dokázala vyvolat silné obrazy a emoce. Právě v tom spočívá kouzlo nonsensové poezie – slova nemusejí dávat běžný smysl, ale otevírají prostor pro interpretace a hravost.

V případě Carrollovy básně Tlachapoud (v originále Jabberwocky), se autor zaměřuje na zvukomalebnost a rytmus. Nesmyslné výrazy jako "žvachrný" nebo "mlžurný" mohou čtenáře či posluchače zmást, ale zároveň v něm vyvolávají podvědomé asociace. Tímto způsobem nonsensová poezie propojuje logiku s chaosem a umožňuje nám zpochybnit běžné významy slov.

Běhací diktát tak přinesl nejen spoustu smíchu, ale i seznámení s tím, jak jazyk může být tvárný a hravý. Středoškoláci brzy zjistili, že zapamatovat si Carrollovy výrazy je mnohem složitější než u běžného textu. Nicméně právě tato výzva podtrhla hlavní smysl nonsensové poezie – rozbít konvenční očekávání a ukázat, že i zmatek může být zdrojem tvůrčí radosti.